V 16. století se v rámci bratrského pravopisu zavedeného Janem Amosem Komenským psalo po c, z, s pouze tvrdé y. Na konci 18. století provedl výrazné změny jazykovědec Josef Dobrovský.Vytvořil knihu Ausführliches Lehrgebäude der böhmischen Sprache (Zevrubná mluvnice jazyka českého, 1809) v ní stanovil pravidla tvorby slov, čímž zabránil další činnosti brusičů (lidé, kteří ve snaze zachránit český jazyk, vymýšleli nová, gramaticky zcela nesmyslná, slova. Dále odstraňovali vžité germanismy podobnými výrazy, čímž přispívali k nesrozumitelnosti češtiny. Umožnil tak svým činem vytvořit novou kultivovanou češtinu. Zvýraznil se tak ale i rozdíl mezi psaným a mluveným jazykem. Provedl tzv. analogickou opravu pravopisu, což znamená, že i po c bylo možno psát i a ve spojce y, po s, z se podle analogie začalo psát i nebo y – vytvořil vzory podstatných jmen.

Vyjmenovaná slova jsou součástí Pravidel českého pravopisu. Poprvé se objevila v Pravidlech českého pravopisu v roce 1902, kdy byla vydána 1. pravidla českého pravopisu jazykovědcem Janem Gebauerem. Pravidla z roku 1913 již obsahovala takovýto výčet: „Kromě toho jest nutno některá slova, v nichž se píše y(ý), prostě si pamatovati. Jsou to tato: obyčej, babyka, Bydžov, bystrý (bystřina, Bystřice), kobyla; kopyto, pykati, pysk, zpytovati, pytel, třpytiti se; hmyz, mys, mysl (mysliti, myšlenka, myslivec, smysl, Nezamysl, Litomyšle), myš; vydra, povyk, zvyk (obvyklý), vyza, vyžle; usychati (vysychati atd.), syčeti (sykot), syn, syrob, sysel, sytý (sytiti); polykati, lysý (lysina, lyska), lyže, plyn (plynouti), slynouti, Volyň; jazyk (jazýček), brzy, nazývati.